Ryby patří do rybníka
Publikován v ze života · Čtvrtek 27 Lis 2025 · 2:30
Tristan od malička miluje ryby, žáby, delfíny, velryby… zkrátka všechny vodní tvory, včetně rybářů a vodníků.
Ryby mu zároveň i velmi chutnají a jsou jedním z mála jídel, kterým zůstává věrný už od dětství. Proto máme pro jistotu v mrazáku vždy nějakého pstruha z místního chovu, kdyby dostal chuť na rybu.
Je to už několik let, co jsme při jednom nákupu v Hornbachu nedokázali Tristana dostat z akvaristického oddělení. Bylo před Vánoci a chtěli jsme mu udělat radost – i když je pro něj Štědrý den jako každý jiný – a zároveň to byl jediný způsob, jak z obchodu odejít bez křiku a protestů. A tak jsme nakonec odjeli domů v klidu, vybaveni malým akváriem a jednou zlatou rybkou v igelitovém sáčku.
Tristan byl spokojený a doma se od akvária nějaký čas nedokázal odtrhnout. Nedokázali jsme mu ale zabránit v tom, aby v něm neměl neustále strčenou alespoň jednu ruku. Kdyby bylo větší, určitě by si do něj i sedl – stejně jako to kdysi udělal v jedné restauraci, kde měli bazének se zlatými rybkami.
Jednoho dne však rybka z akvária zmizela. Poměrně rychle jsme ale zjistili, že ji Tristan „přestěhoval“ ven do bazénu. Podařilo se nám ji zachránit – a zachraňovali jsme ji z bazénu opakovaně, až do chvíle, kdy se akvárium rozbilo.
Tristan umí skvěle improvizovat, což jsme si poprvé naplno uvědomili po túře k jednomu vodopádu. Doma si totiž z našeho schodiště vytvořil vlastní vodopád tak, že do domu přitáhl zahradní hadici a spokojeně sledoval, jak voda stéká po schodech a o patro níž vytéká ven dveřmi.
Podobně i náš skládací zahradní bazén, který na zimu neskládáme, protože bychom ho neměli kam uložit a tak přes zimu zůstává venku s minimem vody, představuje pro Tristana dokonalý improvizovaný rybník. Když v zimě zamrzne a led unese jeho váhu, vezme si sekyrku, vyseká do ledu díry a z větvičky a provázku si vyrobí udici. Pak si hraje, že chytá ryby – přesně tak, jak to vidí ve své oblíbené pohádce.
Po zimě je vždy potřeba bazén vyčerpat a důkladně vyčistit, což je mnohem příjemnější až v teplejším počasí, kdy se blíží koupací sezóna. Dá se tedy očekávat, že po dlouhých chladných měsících na dně najdeme všelicos – spadané listí, různé klínky, šroubky, provázky, zbytky provizorních udic i části Tristanova oblečení, které při svém rybaření odhodil.
Poslední čištění bazénu nás však i tak všechny překvapilo. Na dně ležela kostra a zbytky skutečné ryby. Jediný, kdo se tomu vůbec nedivil, byl Tristan. Ryba totiž musela pocházet z našeho mrazáku – a nám to konečně vysvětlilo, proč celou minulou zimu tak usilovně sekal do ledu díry a proč u nich s takovou trpělivostí sedával se svou udicí.
